Tvoříme příběh z válečných slov, která jsme objevili během čtení

  • Míša: Na světě nežijí jen lidi a zvířata, spolu s námi tu žijí démoni upíři, lykantropři ale i mnoho dalších podobných potvůrek. My žijeme na povrchu a oni se smaží v pekle. Nebe a bůh existuje jen pro věřící.Už od počátku světa se svádí boj proti temným silám. Lidé byli v značné nevýhodě a proto se každý pátý člověk narodí odlišný od ostatních. Dokáže běhat stejně rychle jako upír, používat runy jako černokněžníci, jeho zrak se může srovnávat s tím kočičím. Když to shrneme tak je silnější než všechny ty potvory kolem něho. Lukantropři se po zápasu s těmito lidmi válejí v kaluži vlastní krve. Ale ne všechny zápasy skončí dobře a proto i přes to, že jsou tak mocní, mají na těle, jak spoustu malých jizviček, tak i velkých jizev. Přinášejí smrt všem temným silám.  Proto tuto rasu nazýváme SMRTONOŠI.
  • Honza: Malý sedmiletý Albert si hrál venku na dvorku za domem s Alíkem, malým psíkem. Již čtvrtým měsícem zuřila válka. Otevřenými dveřmi do domu viděl maminku balit v chodbě oblečení a jídlo do kufrů a tašek. Nechápal proč. Najednou na dvůr přišel tatínek a řekl:,,Alberte pojď domů. Musíš se obléci na cestu." Malý chlapec následoval tatínka do domu. Maminka začala chlapce oblékat. Tričko,svetřík,kalhoty,kabátek a na hlavu čepice. Za chvilku vyšli na dvorek maminka, tatínek,Albert v náručí s Alíkem a vydali se na konec města a k lesu. V lese byl mezi stromy a dřevěnými kůly natažen ostnatý drát. Našli si místo,kde byl drát ostnatý plot poničený a přelezli tudy na druhou stranu plotu. Šli asi dvěhodi a cestou přelezli  ještě pár takových plotů. Najednou se před nimi objevil krmelec. Z poza něho vylezl vysoký,starší muž v dlouhém  kabátu a klobouku. Maminka k němu rychleji došla a podala mu obálku. Muž  z ní vytáhl peníze a přepočítal je. Uložil je zpět do obálky a vložil jí do kapsy svého kabátu. Byl převaděč.,,Převedu vás přes hranice,ale dál už musíte sami," řekl převaděč. Vydali se na cestu. Šli asi sedm hodin,pomalu se začalo stmívat. Zastavili se u řeky,dál vedla cesta kolem řeky, a nebo  přes řeku a po kopci nahoru. ,,Tudy musíte nahoru,jinudy to nejde,"řekl převaděč. ,,Až řeknu teď,poběžíte přes řeku a nahoru po kopci",dodal převaděč.  Tatínek přikývl. ,,Teď" Tatínek,maminka,Albert,Alík se rozběhli. Najednou se ozval výstřel a Alík se skácel k zemi. Pohraniční stráž o nich věděla. Blížila se k nim. Pes byl mrtvý. Následovaly další výstřely. Převaděče trefila kulka do břicha. Skácel se k zemi. Rodina nebila ještě ani v polovině kopce. Tři výstřely trefili tatínka. Jeden do ramene a dva do stehna. Tatínek se sesunul u stromu a tisknul si ruku na krvácející stehno. Maminka začala plakat a neměla už sílu dál běžet. S chlapcem se vrátila k tatínkovi. Pohraniční stráž tudy jen proběhla. Přišel k nim však jeden mladík s kufrem. ,,Ten muž dole je mrtvý",řekl. ,,Pokud chcete pomůžu vám dostat se do nejbližší polní nemocnice". Z kufru vytáhl obvazy a zavázal tatínkovi stehno a rameno. Vydali se na cestu do polní nemocnice. Vše dobře dopadlo. Rodina se přes hranice dostala. Tatínkovi zranění v polní nemocnici ošetřili. Ten muž s kufrem,který jim pomohl byl jeden z pohraniční stráže. Naštěstí byl hodný. Mnoho lidí,kteří chtěli za války emigrovat,však takové štěstí neměli.
  • Marcelka
  • Šarlota
  •  Tonda
  • Olga: Není to úplně příběh, je to v podstatě popsání pocitů mé hlavní postavy a jeho rodiny: Bojujeme s bídou, každý den. Ráno nemáme co do pusy, ani večer. Usínáme s prázdným žaludkem. A přesto věříme, že bude líp. Nečekáme, že nás někdo zachrání. Nechceme se ani obětovat. Snažíme se najít jinou cestu, i když se oprávněně obáváme, že ta cesta opět nebude ta správná. Ale přesto neztrácíme odvahu a bojujeme dál. Jednoho dne tu bídu, která je všude kolem nás, porazíme a budeme žít lépe, než žili naše rodiče a prarodiče.