s. 43 - Jizvy jako křídla
Bývala jsem úplně normální holka, měla jsem kamarádky a v penálu tužku na obočí, holka, která si o přestávkách opravovala rtěnku a překrývala si pihy make-upem. Teď si ze mě dělaly legraci, a přitom mě vůbec neznaly.
Kdyby byl můj život řecká tragédie, moje postava by Před požárem byla ten největší záporák. Pak by mi osud nejspíš přisoudil katarzi v podobě poetické a očistné lekce z laskavosti, kterou by všemocné kosmické síly přihrály mým směrem.
Já jsem ale nikdy zlá nebyla. Byla jsem úplně normální patnáctiletá holka, která o víkendech chodila na fotbalové zápisy týmu své školy a trávila hodně času nácvikem jarního muzikálu. Byla jsem dcera. Kamarádka. Brunetka. Zpěvačka.
Byla jsem milion věcí.
Pustím oční víčka a znovu se ponořím do světa svých jizev.
Teď už jsem jediné: TA POPÁLENÁ HOLKA.
