Od zavedení čtenářských diářů před pár týdny se nám daří lépe a lépe sledovat své čtenářství. Není pravidlem, že by všichni zapisovali každý den, ale málokdy se už stává, že čtenář neví, jestli četl. Většinou ví, a pokud se ke čtení nedostal, snadnějí si vzpomene, jaká činnost ho ke knize "nepustila."
Čtenářské schůzky probíhají stále podle stejného osvědčeného schématu: uvítací písnička, představení knížek, zadání úkolu pro čtení, tiché čtení, práce na úkolu a závěrečné sdílení. Momentálně nás plně zaměstnává čtenářská evidence v našich diářích, takže jiné úkoly si nezadáváme, ale úsilí nese své ovoce. Své přečtené stránky si zapisují i ti nejmenší z nás, druháci. Všichni už umějí najít v diáři správný den a naučili se zkratky pro začátek a konec knihy, případně si barevně značí knihy různé. S oblibou používají "smajlíky" pro vyjádření pocitů ze čtení. Díky nápaditým razítkům máme u nás v klubu výběr ze široké škály emocí. Čím déle zapisujeme, tím více nás to baví, a to nemluvím jenom za děti. I nás, klubové tety zajímá, co všechno z diářů na konci roku vysledujeme.
Tato aktivita nemá sloužit k porovnávání dětí navzájem, my klademe důraz na to, že každá kniha je jiná a počty stránek se nedají porovnávat. A i kdyby, největším měřítkem je pro nás individuální zlepšení každého. A když roste chuť číst, stránky naskakují samy. Jen tak dál!
Jana Vlachová
