Knižní odměňování

Čas ve čtenářských klubech neúprosně běží. Pondělí, středa a pátek jsou dny, kdy se v knihovně dveře netrhnou o něco více než obvykle, postupně se tu totiž vystřídá více než padesát dětí, které pravidelně dochází na čtenářské schůzky. Jednou týdne se každý z nás začte do své právě rozečtené knihy v prostorách knihovny. V prostorách které k četbě vysloveně vyzývají. Navíc se schůzky konají v době, kdy je knihovna pro veřejnost uzavřena, takže můžeme číst opravdu kdekoliv – na půdě, na schodech, na pohodlných gaučích…
Rádi však vyrážíme číst i jinam, letos jsme si vyzkoušeli čtení ve vlaku. Jako první vyrazily za čtenářským dobrodružstvím děti z druhého stupně, v květnu nás totiž čekal tradiční výlet na Svět knihy, který se každoročně koná v Praze. Festivalové dění nás pohltilo ihned po průchodu vstupní bránou. Úkolů bylo hned několik – vybrat knihu, zúčastnit se vybraného programu a navíc vše fotograficky zdokumentovat. Dvacet z nás se rozdělilo do tří skupin, první skupina navštívila veletrh v první den jeho konání – tedy ve čtvrtek 23. 5., druhá skupina vyrazila následující den a třetí v sobotu.
Čtenáři z prvního stupně vycestovali až v červnu, jejich cesta vlakem končila v Mladé Boleslavi. Čekala je návštěva knihkupectví Luxor, kde se všichni snažili splnit svá knižní přání. Regály plné knih nám to moc neusnadňovaly, protože vybrat si z velkého množství jen jednu knihu, není pro dětského čtenáře vůbec snadné. S novou knihou v baťohu jsme se vydali do galerie Pod Věží, kde jsme měli vyjednanou návštěvu výstavy spisovatelky Veroniky Válkové. Paní Válková je autorkou série knih Kouzelný atlas putování časem. Expozice byla zaměřena právě na tyto knihy a další artefakty, které při psaní spisovatelka vytváří či sbírá. Všechny tři skupiny asi nejvíce zaujaly dobové kostýmy, které paní Válková sama šije k historickým postavám ze svých knih. Nebylo snadné si vybrat jeden kostým a pomyslně se přenést do knihy právě z této doby. Někomu učarovalo indické sárí, jinému zase královské šaty.
Děkujeme městu Dolní Bousov, díky kterému jsme tohle všechno mohli prožít.