Šestá sezóna čtenářských klubů v Dolním Bousově pomalu končí, a tak nastal opět čas odměnit se. Prima odměna je výlet, a pro čtenáře je v květnu cíl jasný — veletrh Svět knihy v pražských Holešovicích. Tentokrát vyrazily dvě skupiny čtenářů, první v pátek 10. května, druhá o den později. Skupiny byly věkově smíšené, v pátek převažovali druhostupňoví členové klubu, v sobotu zase ti mladší. Cíl byl ovšem jasný a společný po oba dny — vidět a prožít co nejvíc, okouknout novinky, promluvit si s oblíbenými nakladateli, koupit si nějakou knihu pro radost, případně si ji nechat podepsat.
Hned „na startu,“ před odjezdem, dostali výletníci pracovní list „alfabox.“ V něm měli do políček s předepsanými písmeny vyplňovat pojmy vztahující se k veletrhu. Mohli na něm pracovat po celou dobu akce. Cestu jsme strávili převážně čtením, povídáním a také plánováním besed a workshopů, které na Světě knihy navštívíme.
Po přesunu do Holešovic a nezbytném „okroužkování“ vstupními náramky nás pohltil Průmyslový palác. Společně jsme si prošli vstupní prostory, domluvili čas a místo srazu, a čtenáři se vydali po dvojicích za svými čtenářskými zájmy. Někteří procházeli knižní stánky jeden po druhém, jiní dali přednost besedám s tvůrci komiksů či populárních knih z edice České televize, další zaujaly prakticky zaměřené workshopy — bylo možné vyrobit si například záložku. Velká část dětí přijela s plánem, jakou knihu si chtějí koupit. Bylo třeba nalézt to správné nakladatelství a posléze i knihu, případně se zeptat. Naši čtenáři to zvládali s lehkostí, na sraz přicházeli s rozzářenými tvářemi a jeden přes druhého se chlubili svými úlovky.
Kolem poledne nastal čas trochu se občerstvit. Bylo na každém, jak to provede, nabízela se řada klasicky zásobených stánků, ale i tradiční pokrmy z Latinské Ameriky, jež tematicky doplňovaly letošní ročník knižního festivalu.
Díky samostatnosti dětí si na své přišly i klubové tety, navštívily autorské čtení připravované knihy Tomáše Zmeškala a společně s dětmi také besedu s Klárou Smolíkovou. Ta probíhala ve velikém stanu před Průmyslovým palácem, který naštěstí unesl i pořádnou dešťovou přeháňku. Po skončení besedy zbývala poslední čtvrthodina na vše, co jsme do té doby nestihly, a nastal čas vydat se na zpáteční vlak. Cesta plná sdílení dojmů, focení a pročítání „úlovků“ uběhla rychle. Před bousovským nádražím jsme se loučili s tím, že v následujícím týdnu si ve čtenářských klubech všechno dopovíme.
Jana Vlachová
